Eurovolbám věnuje Nova velkou pozornost, byť většinu debat s kandidáty umisťuje na internetový kanál TN Live a nikoli na hlavní program Nova. Svoji logiku to určitě má: evropské volby nemají mezi diváky takovou odezvu jako některé z domácích voleb, a Nova chce co nejvíce zpropagovat platformu TN Live, kterou si lze kromě sledování na jakémkoli chytrém zařízení pustit na televizorech připojených k internetu pomocí modrého tlačítka přes HbbTV. S Martinem Čermákem jsme se ale bavili také o tom, jak se vlastně dostal k televizi Nova a jakými zkušenostmi musel projít, než se stal jedním z klíčových moderátorů zpravodajství.
Na začátek se zeptám, jak jste se vlastně dostal k práci v televizi? Dočetl jsem se o vás, že jste během studijního pobytu v zahraničí spíš zkoušel modeling.
To byla velmi krátká epizoda, ale vlastně i díky tomu jsem se dostal do televize. Modelingu jsem se věnoval krátce v Brazílii, a když jsem se potom vrátil zpátky do Čech, našel jsem si modelingovou agenturu a první nebo druhý casting, na který mě ta agentura poslala, byl na Nově. Byl to obecný casting, v té době měla Nova ještě castingové oddělení a v rámci toho castingu hledali herce, moderátory, zprávaře. Vím, že jsem tam něco moderoval na zkoušku, hrál scénku, zpíval, prostě to bylo takové všeobecné. V České republice jsem se modelingu jako hlavní práci nikdy nevěnoval.
Kolik vám tehdy bylo?
Šestnáct nebo sedmnáct. Byl jsem ještě na gymplu. Pamatuji si, jak jsem na ty castingy, kam mě posílala agentura, jezdil autobusem. Procházel jsem jimi docela dlouho, asi dva nebo tři roky. Mezitím jsem dostudoval gympl a už jsem byl na vysoké škole v Praze. Pokaždé mi na castingu řekli, že se mi ozvou. Za tři měsíce se ozvali zase na jiný typ castingu. Postupem doby se to už cizelovalo, takže nešlo o obecný casting, ale casting na zprávaře a asi po dvou letech mi řekli, že to je dobré a začal jsem chodit na kurzy moderace a rétoriky, nonverbální komunikace… Po dalším roce, kdy jsem to všechno absolvoval, a při tom studoval vysokou školu, mě vzali na Novu.
Ještě se vrátím k té Brazílii, kam jste odcestoval ještě před vysokou školou. Jak se vám to podařilo?
Bylo to ještě na gymplu, když mi bylo patnáct a trochu mě svrběly nohy, chtěl jsem někam odjet. Anglicky jsem uměl dobře, a tak by mi přišlo škoda jet někam, kde bych jenom piloval to, co docela umím, a tak jsem se díval, kam by mě mohl osud zavát. Zalíbilo se mi, že Brazílie je na druhém konci světa, líbila se mi i jejich kultura a jídlo, takže volba padla na tuto zemi. Našel jsem si agenturu, která zprostředkovává studijní pobyty, a domluvil si to. Když to teď zpětně beru z pozice rodiče, vlastně nechápu, že mě naši pustili, ale bylo to vlastně to nejlepší, co pro mě mohli udělat. V Brazílii jsem žil přes rok. Chodil jsem do školy a žil v rodině, kde se nemluvilo anglicky, takže i díky tomu jsem do tří měsíců mluvil plynule portugalsky. Zaplať pánbůh mi to ještě zůstává, i když už tolik nemluvím.
Kde přesně jste v Brazílii studoval?
V Goiânie, což je nějaké tři až čtyři hodiny jízdy autem z hlavního města Brasília. Takže vlastně kousek ve vnitrozemí. To jsem si postupně procestoval. Bylo to naprosto super, ale když jsem dorazil do Brazílie, ukázalo se, že zprostředkovatelská agentura trochu selhala, protože jsem neměl zajištěnou ani rodinu, ani školu.
Jak jste to řešil?
Chvíli jsem bydlel u konzula, který se staral o studenty a vyučoval angličtinu. Přes něj jsem se seznámil shodou okolností s jediným studentem angličtiny, šli jsme někam na drink a jídlo a on mi řekl, že by mě jeho maminka ráda pozvala na oběd. Tak jsem tam zašel a ukázalo se, že bych u nich mohl bydlet celý rok. Ten kamarád, jmenoval se Vi tor, pak odjel na rok do Ameriky, takže jsem u nich vlastně zůstal jako takový náhradní syn. Jeho maminka mi pak domluvila i školu, na které jsem studoval.
Sledoval jste v Brazílii média, konkrétně televizi?
Brazilská mediální scéna je hodně specifická. Brazilci jsou o dost temperamentnější, dá se to přirovnat třeba k italským médiím, hodně tam jede infotainment. Pro evropského diváka to může být někdy až moc. Měli tam třeba pořad pro malé děti, něco jako Kouzelnou školku u nás, a paní, co tam vystupovaly, na sobě měly kostýmy pro sambu, což byly nějaké 4 cm² látky. Ptal jsem se sám sebe, jak je tohle možné v 10 hodin dopoledne. Ale v tom byl ten temperament. Žijí tam hrozně fajn lidi a musím říct, že po návratu do Čech mi to docela chybělo.
Využijete ještě nějak portugalštinu?
Několikrát ano, například když jsem dělal dlouhé rozhovory s Emersonem Fittipaldim. Takoví lidé vám řeknou mnohem víc, když se s nimi bavíte v jejich mateřském jazyce, než kdybychom se bavili v angličtině. Rozhovor je potom mnohem volnější, respondent řekne víc informací. Před lety, když jsme řešili jednu kauzu, kdy měla přijet brazilská fotbalová reprezentace na přátelské utkání a řešilo se, že za to chtějí nějaké peníze, volal jsem do Brazílie jejich fotbalové reprezentaci a zjistil, že to není pravda. Portugalštinu využívám, když informujeme o nějaké události v Brazílii nebo Portugalsku, protože v jejich médiích je logicky nejvíc podrobností.
Na Nově jste jako moderátor prošel řadou pozic, včetně Novy Sport, internetového TN Live i v klasických zprávách. Čím to vlastně začalo?
Začínal jsem jako redaktor sportu s tím, že do několika měsíců budu moderovat. Takže jsem procházel poledními, odpoledními a večerními Sportovními novinami a postupně se k tomu dostávaly další pořady jako Volejte Novu a Snídaně s Novou. Když se na to dívám zpětně, byla to vlastně moc hezká evoluce od těch jednodušších relací po složitější. Třeba odpolední sport má čtyři minuty. Všechno se jede ze čtecího a živý rozhovor je tam tak jednou za rok, takže to je vlastně taková moderátorská škola. Šlo to tedy od těchto jednodušších štací přes předtáčené Volejte Novu a podobné pořady až po TN Live a Televizní noviny. Asi největší a nejlepší škola bylo TN Live, kde to ze začátku fungovalo tak, že jeden člověk moderoval celý den od devíti ráno skoro do devíti večer. Sekal se tam jeden rozhovor za druhým jako Baťa cvičky, bylo tam třeba osm rozhovorů za den a řada z nich bez absolutní přípravy, protože člověk ji prostě nestíhal. A to šlo o poměrně dlouhé rozhovory, nebáli jsme se stopáže okolo 40 minut. Když se bavíte s nějakým ekonomem 40 minut o úrokové sazbě a nestihnete se na to připravit, docela vás to vyškolí. Něco podobného bylo s živým speciálním vysíláním, když začala válka na Ukrajině, kdy jsme na Nově seděli s kolegou 20 hodin v kuse a dělali jeden rozhovor za druhým. Mezitím byla třeba jedna hodina bez hostů a tu jsme museli nějak zaplnit sami. To vás rozmluví.
Druhý extrém je asi hlavní zpravodajská relace Televizní noviny, kde toho času není nazbyt…
U Televizních novin to je hodně o zodpovědnosti, protože jde o velmi specifický formát, kde máte na rozhovor třeba jen dvě a půl minuty včetně pokládání otázek a rozloučení. Častokrát nad tím musíte přemýšlet víc než nad dlouhým rozhovorem, abyste z toho vydestiloval opravdu to, co chcete, aby zaznělo. A teď se to ještě posunulo dál tím, že dělám pořad Za pět minut dvanáct. To je meta, o které jsem ani nedoufal, že se na ni můžu dostat. Mám z toho ohromnou radost, vážím si toho a je to pro mě každodenní škola.
Pojďme konkrétně k Televizním novinám. Jak dlouho dopředu jste věděl, že to budete právě vy, kdo bude tvořit novou moderátorskou dvojici? A připravoval jste se na to třeba moderováním na TN Live?
Nevím, jestli něco neprozradím, ale příprava to byla dlouhá a trvala možná rok nebo minimálně tři čtvrtě roku. TN Live bylo jednou z příprav.
Takže když je někdo dobrý v moderování TN Live, je z něj potenciální moderátor Televizních novin.
Určitě je to dobrý formát pro zaškolování a zdokonalování moderátorů a reportérů. Když sloužíte na TN Live, odkroutíte si tam během 14 dní tolik živých vstupů a reportáží jako nikdy, což je super. Na úplném začátku TN Live jsme byli snad jen tři moderátoři. Když jsme se potom měli s Veronikou připravovat na moderování Televizních novin, měli jsme hodně sezení s Kristinou Kloubkovou, která nám předávala svoje know-how a učila nás, za což jsme jí moc vděční. Proto ten proces trval skoro rok.
S jakým pocitem jste začínal moderovat Televizní noviny? Obával jste se toho?
Měl jsem z toho obrovský respekt. Když víte, že to je dlouhodobě nejsledovanější zpravodajská relace, nejde to ani jinak. Je vám jasné, že cokoli zkazíte, nejde to vzít zpátky. Má to dopad jak na vaši image, tak na image televize a jejího zpravodajství. Pokud byste udělal v každých druhých zprávách něco špatně, trpěla by tím značka, takže cítíte odpovědnost k lidem. Je to i o tom, že chybu může udělat redaktor, editor nebo korektor, ale ten, kdo ji řekne na obrazovce, jste vy. Takže jsem z toho měl respekt.
Do jaké míry stíháte sledovat konkurenční hlavní zpravodajské relace? Nebo se na ně vůbec nedíváte?
Přiznám se, že moc ne, a když už, tak spíš takovým tím moderním způsobem na sociální sítích, kdy samotné mediální domy sdílí výstřižky nebo odkazy na svůj obsah. Kvůli zprávám i pořadu Za pět minut dvanáct trávím brouzdáním po internetu poměrně dost času rešeršemi. Jsou to hodiny a hodiny. Je pro mě rychlejší si to přečíst nebo poslechnout v autě. Do práce dojíždím každý den zhruba půl až tři čtvrtě hodiny, tak ten čas trávím posloucháním podcastů a zpravodajství, a to ještě rychlostí 1,5, abych toho stihl víc.
Vnímáte trendy televizního zpravodajství v zahraničí? Inspirujete se jako tým Televizních novin nějakými novinkami?
Ano, třeba při vzniku pořadu Za pět minut dvanáct jsme se hodně inspirovali několika zahraničními formáty. Snažili jsme se vybírat to, co se nám líbí a o čem jsme si mysleli, že by mohlo fungovat i na českého diváka. A co se týče Televizních novin, divák si toho musel za poslední rok všimnout hlavně v oblasti designu a srozumitelnosti. Hodně televizí poslední dobou upouští od bohaté vizualizace, snaží se to dělat minimalisticky. Nám třeba v Televizních novinách úplně zmizely spodní lišty, které tam bývaly po celou dobu reportáže. Vyskakují tam jenom popisky hostů. Vychází to z mezinárodních trendů u televizí, jako jsou BBC nebo CNN, kde se také snaží vizuální informaci co nejvíc zjednodušit.
Jak jste vlastně přišli na to, že na Nově obnovíte nedělní politickou diskusi a půjdete do soutěže se zavedenými formáty, které existují už dlouhá léta a diváci jsou na ně zvyklí?
Měli jsme o tom dlouhou diskusi, ale byla k tomu vůle ve zpravodajství a publicistice a obecně v celé televizi. Chtěli jsme posílit zpravodajskou značku a nedělní diskusní pořad s politiky je něco, co by to mohlo splnit. Získáte exkluzivní vyjádření od politiků, různá témata, ostatní média vás citují. Prostě to dodává televizi určitou relevanci. Nečekal jsem, že Nova přijde s nabídkou moderování tohoto pořadu za mnou, a potěšilo mě to. Asi to bylo díky TN Live, kde jsem se osvědčil v rozhovorech s politiky a ekonomy. Zároveň to bylo poprvé, co jsem si musel takovou nabídku rozmyslet, protože to je práce, na kterou nemůže být člověk nikdy na sto procent připravený. Ale je to adrenalin, a to mám hodně rád. Jak jsem mluvil o zodpovědnosti a respektu u moderování Televizních novin, tak u pořadu Za pět minut dvanáct to je ještě umocněné tím, že se v něm řeší témata, která ovlivňují celou republiku. Takže jsem od první chvíle věděl, že to chci dělat, ale musel jsem se sám ujistit, jestli si netroufám na něco, na co nemám. A také jsem se musel domluvit doma, že budu každou neděli v práci. Naštěstí se to setkalo s pochopením a podporou.
Martin Čermák; Zdroj: televizniweb.czDo jaké míry sledujete konkurenční debaty? V nedělním slotu teď ve sledovanosti vede Partie Terezie Tománkové, ale diváci jsou zvyklí i na Otázky Václava Moravce. Není těžké bojovat proti nim ve stejném čase, neuvažovali jste o jiném slotu nebo dni?
Z průzkumu nám vyšlo, že český divák je zvyklý na nedělní debatu. Kdybychom šli cestou sobotní debaty, asi by to mělo mnoho výhod, ale na druhou stranu i nevýhod. Proto jsme přistoupili na tu hru jít s ní v neděli a když už, pak v poledne, kdy je ten formát zažitý. Je pro nás zajímavé dělat to s vědomím, že jdeme stejným formátem proti zajetým pořadům. Od začátku jsme byli připravení na přímou konkurenci. Proto jsme se snažili hledat formu, která by byla trochu odlišná. Náš formát je dynamičtější, nebo se o to alespoň snaží, protože téma není jedno a host také ne, respektive není to stejná sada hostů. Máme hned tři témata, přičemž první se věnuje vysoké politice, což je takový čistý formát nedělních debat. Pak jsme si také řekli, že ji zkrátíme a zrychlíme, což ji udělá zajímavější. Do jaké míry se to daří, to záleží dost na samotných hostech. Prostřední téma je společensko-politické, a nakonec je lifestyle s hostem z trochu jiného ranku. Klidně to může být úspěšný sportovec nebo hudebník. Tím se snažíme konkurovat těm dvěma zavedeným debatám a uvidíme, jak se nám to bude dařit.
Pamatuji se, že když ještě Nova vysílala Sedmičku, všechny tři televize spolu soupeřily o co nejatraktivnější hosty a přetahovaly se o vysoké politiky. Děje se to i teď?
Je to problém a fakt, se kterým se člověk musí smířit. Hosty si musíme domlouvat hodně dopředu a doufat, že zrovna ten týden bude aktuální třeba resort zemědělství a s ním spojené téma. Někdy to jde dělat ad hoc, ale pak se vám stane, že voláte nějakému ministrovi a jeho spolupracovníci vám řeknou, že by rád přišel, ale zrovna bude u konkurence. Je to logické, protože když se všechny tři týmy těch tří televizí podívají třeba na program Poslanecké sněmovny nebo co se aktuálně řeší v Senátu, všichni tak nějak víme, co se bude následující týden řešit. Může se objevit něco nečekaného, ale základní rámec většinou bývá daný a kdo dřív přijde, ten dřív mele.
Nestává se vám, jako se to dělo v minulosti, že by nějaký politik přejížděl z jedné nedělní debaty do druhé?
V našem případě by to asi nestihli. Partie na Primě je před námi, my na ni časově navazujeme. Leda že by ten politik šel k nám do druhé části, která je zhruba od půl jedné.
Nebo od vás do druhé části Otázek Václava Moravce.
Ano, nebo tak. Snažíme se to vždycky dělat tak, aby host byl u nás fyziky ve studiu. Asi by to stíhal třeba přes mobil z auta, když by jel z jiného studia, ale to není ono.
Jaké máte se Za pět minut dvanáct ambice ve sledovanosti? Jste nejmladší, v současné době máte ze všech tří nedělních debat asi nejmíň diváků, s tím se ale asi nespokojíte.
Rozhodně ne. Proto jsme zvolili trochu jiný formát než konkurence, protože jejich verzí debat je trh saturovaný. Nemá smysl nabízet další pořad, ve kterém můžete zaujmout jenom stylem vedení diskuse nebo osobností moderátora. Nenapadá mě moc jiných faktorů, kvůli kterým by divák sledoval jinou debatu, než je zvyklý, než že mu nabídneme úplně jiný formát. Nemůžu říkat nějaká čísla, ale kdybychom si řekli, že chceme mít stabilní desetiprocentní podíl, bude to velmi ambiciózní a realistické. Chceme naše diváky naučit na to, že náš formát je jiný a když jim bude vyhovovat, aby u něj zůstávali. Dali jsme si určitý časový horizont, kdy nebereme nějak fatálně fakt, že čísla sledovanosti nebudou dobrá. Už se nám podařilo stabilizovat, aby diváci neodcházeli během pořadu, hlavně tedy mezi jednotlivými tématy. Spíš se děje opak, kdy diváci mezi jednotlivými bloky přicházejí.
A jaké máte cíle ve sledovanosti?
Rádi bychom byli v budoucnu u těch nejexponovanějších debat nejsledovanější, ale k tomu je potřeba přistupovat s pokorou, protože jsme úplný nováček. Nova neměla 17 let nedělní politickou debatu a český divák je poměrně konzervativní. Když se někdo nedíval na Moravce ani na Tománkovou, proč by se měl dívat na nějakou novou debatu. Takže ta cesta může být trnitější.
Před vznikem Za pět minut dvanáct vysílala Nova diskusní pořady individuálně před volbami jako Televizní noviny Speciál. Moderoval je Rey Koranteng. Tento předvolební formát zůstane zachovaný, nebo se budete snažit prosazovat spíše značku Za 5 minut 12. A bude dál předvolební debaty moderovat Rey Koranteng?
To mi asi nepřísluší komentovat. Ale například teď u voleb do Evropského parlamentu to je jinak, připravujeme speciální pořad Naše Evropa a vysíláme předvolební debaty na TN Live. Tím, že jde o evropské volby, budu politickou část moderovat já a se mnou Háta Sassmannová, naše zpravodajka v Bruselu. A bude tam Bára Divišová, která bude sdělovat výsledky voleb. U speciálů TN předpokládám, že si zachovají svoje volební verze, protože jsou už zavedené, a před volbami se budeme jednotlivým kandidátům věnovat více. Ale to nemluvím za vedení Novy a zpravodajství a publicistiky. Můžeme se na předvolebních debatách střídat, nebo je bude dělat Rey, nebo jenom já. Všechny varianty si dokážu představit.
Neuvažovali jste o tom, že byste internetový kanál TN Live překlopili do klasického zpravodajského kanálu? Nova ho jako jediná z „velké trojky“ nemá.
Já chápu TN Live jako kontinuálně vysílaný kanál. Je otázka, zda má v dnešní době smysl překlápět ho do podoby lineárního vysílání v terestrice, nebo ho nechat na internetu.
Diváci ho vlastně už dnes můžou sledovat na televizoru připojeném k internetu přes modré tlačítko.
Ano, funguje to tak už delší dobu, takže vstup do klasického vysílání by podle mě byl takový krok zpátky. V dnešní internetové době, v době sociálních sítí, je tento způsob distribuce dostačující.
Jak vedle všech těch vašich aktivit na Nově stíháte ještě další záležitosti, jako je váš podcast Pohovory Martina Čermáka? I když, jak jsem si všiml, poslední měsíce ho nepřipravujete.
Přerušil jsem přípravy nových podcastů, protože se to nedalo časově zkombinovat s prací na Nově a rodinou. Máme doma miminko, kterému je rok a čtvrt, a letos v lednu se nám narodila další holčička. Proto se to nedá stíhat, nejsem schopný se připravovat ještě na podcasty a obvolávat hosty, utrhnout se do studia a natáčet nové díly. Podcast byla spíš zábava, kterou jsem dělal s kolegou zadarmo nebo jsme spíš šli do mínusu. Časem se k tomu chci vrátit, ale teď veškerý volný čas, kterého je málo, chci věnovat rodině nebo spánku.
Zdroj: televizniweb.cz
