Když na naše obrazovky dorazil streaming, oslavovali jsme ho jako zemi zaslíbenou. Na vyžádání poskytoval obsah z archivů stejně hlubokých jako sám internet. Ale jak mnohamiliardové utrácení dohnala bilanční ekonomika, obsah mizí a streaming jako takový se vyvíjí.
Mezi desítkami filmů a televizních titulů, které streamovací společnosti stáhly, je pokračování televizního seriálu Willow od Disney+, Paramaount+ vyřadil restart série Twilight Zone, prequel Pomády Rise of the Pink Ladies a spin-off Star Treku Prodigy. Ve Spojených státech zmizely z platformy Max od Warner Bros Discovery Westworld a Minx. Pryč jsou desítky dalších a další ještě přijdou na řadu.
Důvodem je zásadní reorganizace streamovací ekonomiky: smlouva Netflixu na Seinfelda nebo smlouva Peacocku na Kancl – obě v hodnotě závratných 500 milionů USD – jsou jen špičkou neudržitelného ledovce. Proto chce Comcast ušetřit 1 miliardu dolarů na NBCUniversal a BBC chce zkrátit rozpočet na originální tituly o 100 milionů liber. A proto také Spotify upustil od smlouvy s vévodou a vévodkyní ze Sussexu. Drahé smlouvy se skvěle vyjímají v titulcích, ale nezaručí, že obchod pokvete.
Za deset let své existence vytvořilo tradiční streamování trh úložišť, v podstatě jakýchsi výkladních skříní, které provozují studia a vysílatelé jako Binge od Foxtelu, Stan od Nine či v Americe Peacock od NBC a Max od Warner Bros Discovery. Ti prodávají předplatitelům přístup k videotékám na vyžádání.
Toto prostředí se teď v reálném čase mění. Ovlivňuje ho konkurenční dynamika vzrůstajících provozních a programových nákladů a tlaky na spotřebitelský rozpočet. Stručně řečeno si streamovaná televize nemůže sama sebe dovolit. Viditelným efektem jsou streamovací služby, které stahují obsah offline, aby snížily vlastní licenční a zbytkové náklady.
Existují dva rostoucí odštěpené druhy podniků. Jedním je FAST TV, tedy bezplatná, reklamou podporovaná televize, kterou obvykle tvoří balíček lineárních kanálů (tj. s pevným programem) vytvořených z významně menších (a levnějších) programových knihoven. Druhým typem je známější AVOD služba, tedy video na vyžádání financované z reklamy, známější jako bezplatná streamovaná televize.
Australané už určitou formu AVOD služeb znají. Většina kanálů FTA nabízí přední programové inventory na trhu bez nákladů na předplatné. Ve Spojených státech, kde financování veřejnoprávní televize většinou ukončili, přišla tato konkurence na trh pomaleji.
Jestli to zní až příliš dobře, aby to byla pravda, možné to je. Ale určitě se zdá, že to nové v televizi je víceméně stejné jako to staré. Dívat se na televizi s lineárním programem je jedna věc, ale prodávat ji globálnímu televiznímu byznysu v hodnotě 280 miliard USD jako budoucnost už je něco jiného.
Možná vás překvapí, že FAST TV už má globálně cenu 7 miliard USD a očekává se, že do roku 2027 dosáhne přibližně 12 miliard USD. V USA v období 2022-2023 si téměř 60 procent domácností nechalo nainstalovat a používalo nejméně jednu FAST TV platformu.
Dvěma nejznámějšími americkými příklady jsou Pluto TV vlastněná společností Paramount a Tubi, za níž stojí společnost Fox. Obě platformy nabízejí divákům reklamou podporovaný obsah, dostupný prostřednictvím lineárních streamovaných mikrokanálů nebo na vyžádání. A obě mají nemalé inventory televizních pořadů a filmů.
Do stejného prostoru vkročili i výrobci hardwaru. Amazon provozuje službu Freevee, Roku kanály v rámci americké aplikace Roku Channel a Samsung platformu Samsung TV Plus, která je zabudovaná do firmwaru televizorů Samsung.
Služba Tubi je v Austrálii dostupná od roku 2019 a Samsung TV Plus od roku 2020. Pluto TV v Austrálii dostupná není, ale online zprávy naznačují, že Australané již získávají přístup k jejímu obsahu využíváním softwaru VPN, což představuje obcházení zeměpisného omezení pouze na Spojené státy na této platformě.
Některé nabízené kanály jsou běžné filmové, sportovní, dětské nebo hudební kanály. Jiné jsou vytvořené kolem určitého pořadu. Například Pluto TV má kanály Star Trek, The Love Boat a Happy Days, postavené na ohromné televizní videotéce společnosti Paramount.
Výkonný manažer německé televize Marcus Ammon na televizním festivalu v Monte Carlu řekl, že tento posun představuje pro diváky významnou změnu, která se vyznačuje návratem komerční přestávky, tedy tím, co streamování většinou zrušilo.
„Všichni jsme si užívali pocit svobody, že ve streamovaných pořadech není reklamní přestávka. A teď se zdá, že lidé budou reklamu akceptovat, aby mohli platit méně (nebo nic),“ řekl Ammon. Ammon vede jednu z klíčových německých dramatických produkcí Bavaria Fiction a je bývalým vedoucím originální produkce Sky Germany.
Znamená to také posun v zaměření od originálního k archivnímu obsahu, řekl Ammon, protože mnoho FAST kanálů vzniklo kolem staršího duševního vlastnictví. K přilákání publika pak využívají toho, že je diváci znají a jsou k nim loajální. „Velmi málo FAST kanálů v tuto chvíli vzniká kolem nových pořadů,“ dodává Ammon.
V reálných číslech je podíl FAST TV na větším televizním byznysu stále relativně malý. Ale je lukrativní a peníze jsou ukazatel, kterým se řídí rozhodování vysílatelů.
„Mluvíme o vývoji televize,“ řekl na konferenci v Monte Carlu manažer Samsug TV Plus Antoine Chotard. Chotardův přehled o Samsungu zahrnuje distribuci a monetizaci obsahu uvnitř „ekosystému televize připojené k internetu“.
„Někteří odborníci se ptají: je FAST nová kabelová televize? A možná je,“ řekl Chotard. „FAST je jeden kousek streamovací revoluce. Je to pomalá revoluce, ale zároveň je součástí hybridizace streamovacího prostoru.“
FAST TV také představuje posun ve smyslu odklonu od zlatého věku evropské televize, která se proslavila pořady jako Zločin (The Killing) a Most (The Bridge). Tyto pořady byly „hodně definované horizontálním dějem, seriály složenými ze 4, 6, 8 dílů a horizontálně vyprávěné,“ uvedl Ammon. „To je koncepce, která pro FAST těžko použitelná.“
Vznik FAST TV jako podniku také upozorní na otázku vlastnictví práv, protože práva se často vyjednávají s méně vlivnými autory jako kompenzace pro získání přístupu ke smlouvám se studii a vysílateli, řekl Ammon.
„Musíme si odpovědět na otázku, jak může produkce z takového podniku získat prospěch, pokud nejste nositelem práv? [Jako autor] si práva ponecháváte jen zřídka. Je to [televizní] El Dorado? A pokud ano, pro koho? Pro diváky? Reklamní průmysl? Pro agregátory?”
Zdroj: smh.com.au
