Vzestup a pád JFK: Kariéra rámovaná objektivem
Politická kariéra Johna F. Kennedyho se odvíjela na televizních obrazovkách. Bylo to vlastně logické, protože Kennedy díky svému charismatu a statusu celebrity působil jako tvář stvořená pro televizní kamery. V roce 1960 zvítězil v prvním televizním prezidentském duelu v USA; právě tento moment jej pravděpodobně katapultoval do čela státu. Jeho soupeř Richard Nixon, unavený po nemoci a odmítající make-up, se v kontrastu se svěžím, mladistvým a připraveným Kennedym ukázal jako méně atraktivní kandidát – což byla strategická chyba. Tento duel krásně ilustruje sílu televize: zatímco Kennedy drtivě zvítězil u televizních diváků, ti, kdo debatu poslouchali pouze v rádiu, byli mnohem více nakloněni Nixonovi. Prezentace zde do jisté míry zvítězila nad obsahem. Jen o tři roky později, 22. listopadu 1963, se televizní kamery staly svědky posledního dějství Kennedyho života, kdy se stal obětí atentátu v Dallasu. Celá Amerika tehdy truchlila společně s obrazovkami. S mladým idealistickým prezidentem zemřela i idea idealistické Ameriky. Naděje se změnila ve smutek a posléze ve skepsi.
Video: Kennedy vs. Nixon: The first 1960 presidential debate
Video: JFK assassination: Cronkite informs a shocked nation
Přistání na Měsíci: Obrovský skok pro lidstvo i televizi
Zásadním zlomem v historii televizního vysílání se stalo americké přistání na Měsíci 20. července 1969. "Malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo," jak Neil Armstrong pronesl, sledovali lidé přikovaní k obrazovkám doslova všude – doma, v barech, zkrátka všude, kde tehdy bylo možné televizi naladit. Navzdory tomu, že televize ještě nebyla univerzálně dostupnou technologií, tento moment sledovalo 600 milionů lidí po celém světě. Mnozí si přístroj pronajali jen kvůli této jedinečné události. Technologicky to nebylo vůbec snadné – NASA musela využít síť radioteleskopů, aby dokázala přenést obraz Armstronga a Aldrina k milionům lidí v reálném čase. Především však šlo o událost, která nám ukázala sílu audiovizuálních médií, neboť svět se díky nim poprvé společně podíval do vesmíru. Slova jednoho obyčejného astronauta se doslova nesla zpět k Zemi.
Video: Neil Armstrong - First Moon Landing 1969
Válka ve Vietnamu: První skutečně televizní válka
Premisa, že války se vyhrávají na bitevních polích, je dnes již zastaralá. Pro moderní válčení jsou stejně důležité různé hybridní faktory. Žádný konflikt to neukázal tak jasně jako válka ve Vietnamu, probíhající v letech 1955 až 1975. Americké televize každého večera přinášely záběry odvážných vojáků v džungli, hrůzné svědectví o smrtící síle napalmu nebo děti prchající před bombovými útoky. Téměř každá americká domácnost tuto realitu pravidelně sledovala. Původně bylo cílem televizního zpravodajství vzbudit v divácích patriotismus a spojit je v boji proti společnému nepříteli. Avšak nakonec se televize stala akcelerátorem masivních protestů proti nesmyslnosti tohoto konfliktu i proti zapojení amerických ozbrojených sil. Díky televizi se veřejnost seznámila s realitou, která se jí nelíbila. I kvůli tomu se válka stala pro USA neudržitelnou a dodnes je považována za jedno z největších PR selhání na vládní úrovni. Síla televizního zpravodajství se ukázala v plné míře.
Video: 50 years ago: CBS News report from Vietnam sparked U.S. outrage
Aféra Watergate: Eroze důvěry v politiku
Několik amerických prezidentů v historii čelilo impeachmentu, ale pouze jeden kvůli němu skutečně padl. I zde hrálo klíčovou roli televizní zpravodajství, které se odhodlalo neignorovat ani neospravedlňovat prohřešky republikánského prezidenta Richarda Nixona. Vyšetřování skandálu v roce 1973, kdy se zjistilo, že byly nelegálně odposlouchávány kanceláře opozičních demokratů, znamenalo politický pád Nixona a pro televizi příležitost ukázat lidem, jak skutečně vypadají praktiky na nejvyšších politických místech. Televizní kamery byly přítomny u všech kongresových slyšení a zachytily Nixona v situaci, kdy mu nezbyla žádná cesta ven. Takovou bezmocnost nejvlivnějšího politika světa dosud američtí občané neznali. Výsledkem byl šok, kdy se iluze důvěry ve vládu rozplynula jako pára nad hrncem. Nixonova prohra byla však pro televizi vítězstvím – během vyšetřování se stala jakýmsi zrcadlem pravdy. Novinové titulky přetavila do celonárodního dramatu, které změnilo pohled na politiku i těch nejotrlejších.
Video: From the archives: Nixon's Watergate "smoking gun" tape released
Zkáza raketoplánu Challenger: Sen, který explodoval na obrazovce
Technologická euforie, kterou televize přinesla s přistáním na Měsíci, musela jednou skončit. Tento sen o technologické nadřazenosti však nakonec doslova explodoval přímo na obrazovkách. Scénář byl přitom podobný – 28. ledna 1986 se miliony Američanů opět usadily k televizním obrazovkám, aby byly svědky dalšího významného milníku v dobývání vesmíru. Mise raketoplánu Challenger měla být symbolická, a proto byla součástí posádky i učitelka Christa McAuliffe, což mělo inspirovat studenty. Místo symbolu se však dostavila tragédie. Raketoplán Challenger se 73 sekund po startu doslova rozpadl před zraky celého národa. Všechny televizní stanice okamžitě přerušily své vysílání a přinesly záběry plné bezmoci, šoku a slz rodin astronautů. Euforie byla v mžiku pryč a tento otřes se promítl do ambicí amerického vesmírného programu, jehož architekti museli na čas zvolnit a přehodnotit své cíle. Záběry byly natolik živé, že zůstaly v kolektivní paměti veřejnosti dodnes.
Video: 1986: CNN's coverage of the Challenger explosion
Pád berlínské zdi: Konec rozdělené Evropy
Berlínskou zeď, bariéru, která po desetiletí oddělovala demokratickou Evropu od té komunistické, v jistém smyslu zbořila jedna jediná věta. Televize byla samozřejmě u toho, když Günther Schabowski 9. listopadu 1989 oznámil, že občané NDR mohou svobodně překračovat hranici na Západ. Lidé neváhali – tisíce se okamžitě shromáždily kolem zdi a doslova ji začaly bourat. Ničení symbolu studené války pomocí pěstí a kladiv se stalo ikonickým obrazem pro západní média, méně však pro ta východní. Kdyby byl tento úkol pouze na novinách, příběh by ve světě nebyl tak silný a poutavý. Možnost sledovat euforii, která tehdy zaplavila Berlín, umožnila televize divákům po celém světě. Jak řekl Gil Scott Heron: "Revoluce byla odvysílána." A šlo o revoluci v přímém přenosu, která inspirovala státy bývalého sovětského bloku k dalším krokům směrem k demokracii a svobodě.
Video: Nov. 10, 1989: Celebration at the Berlin Wall
Pohřeb princezny Diany: Londýn oděný do smutečního hávu
Dne 6. září 1997 sledovaly dvě a půl miliardy lidí pohřeb princezny Diany. Nešlo ani tak o událost s výrazným politickým dopadem, ale spíše o rozloučení s osobností, kterou si pro její lidskost zamilovali nejen obvykle rezervovaní Britové, ale i miliony lidí po celém světě. Princezna Diana byla výjimečná nejen v rámci britské královské rodiny, ale i konzervativní monarchistické tradice obecně. Její bezprostřednost pravděpodobně britské monarchii přitáhla mnoho následovníků, včetně těch, kteří dříve nevěřili, že má tato instituce v moderním světě smysl. Dianin život byl však spíše tragédií – a stejně tak tragická byla i její smrt. Smuteční průvod, v němž byla nesena její rakev, se v záři mediální pozornosti stal nejsmutnější veřejnou událostí moderní historie Británie. Televizní kamery zachytily truchlící davy v londýnských ulicích, Kensingtonský palác pokrytý květinovými pugéty a také mladého prince Williama a malého prince Harryho, kteří následovali rakev své matky. Pro královnu Alžbětu II. však tato mediální pozornost znamenala prokletí, vzhledem ke složitému vztahu, který s princeznou měla. Její chladná reakce na smrt Diany neunikla pozornosti reportérů. Zatímco Diana důvěru v královskou rodinu posílila, rozporuplné reakce některých členů rodiny po její smrti měly přesně opačný efekt.
Video: Princess Diana's Funeral - ITV Coverage
Teroristické útoky 11. září: Den, kdy se svět zastavil
Většina lidí, kteří zažili 11. září 2001, si dobře pamatuje, co v ten osudný den dělali – částečně i proto, že si vybaví, kde a kdy je zastihly první záběry hroutících se mrakodrapů Světového obchodního centra v New Yorku. Jeden z největších symbolů globální ekonomiky se sesypal jako domeček z karet, a kamery byly u toho. Bohužel s tím padla i iluze bezpečného světa, který v euroamerickém prostoru předpokládal stabilní mír. 11. září se stalo prvním okamžikem, kdy miliony lidí sledovaly teroristický útok doslova v přímém přenosu. Televize však nebyla jen pasivním prostředníkem – téměř každá stanice přerušila běžné vysílání a stala se účastníkem tragédie, která změnila i podobu moderního zpravodajství. Televize tak opět fungovala jako posel, tentokrát bohužel temnější reality.
Video: Look back at how September 11 unfolded
Trump vs. Biden: Fatální prezidentská debata
Když se síla televize spojí se sociálními sítěmi, vzniká silný vliv. Důkazem je nedávná politická situace: málokdo si ještě před pár měsíci dovedl představit, že začátkem listopadu budeme sledovat jiný duel než Donald Trump vs. Joe Biden. Jenže současný demokratický prezident v souboji proti agresivnímu Trumpovi neobstál a jeho výkon v první debatě na CNN jeho kritikům i těm, kteří jeho kandidaturu zpochybňovali, poskytl argumenty k tomu, aby došlo ke změně na volebním tiketu. Prezidentská volba je letos zpravodajsky nepředvídatelná, turbulentní a bezprecedentní. Demokraté po několika týdnech skutečně přiměli Bidena vzdát se kandidatury a mediální prezentace viceprezidentky Kamaly Harris se stala samostatnou kapitolou. Zásadní roli zde hrálo právě to, že svět sledoval Bidenův neúspěch v přímém přenosu a negativní publicita neustala ani po skončení debaty. Dlouhodobý tlak na prezidenta si vybral svou daň. Jaký bude finální dopad, zůstává otázkou, na kterou brzy dostaneme odpověď.
Video: Biden and Trump debate border and immigration policy
A co naše televize?
Výše zmíněné události představují výmluvné příklady toho, jaké různé role může médium, jakým je televize, v průběhu historie sehrávat. Při příležitosti Dne české státnosti samozřejmě nesmíme zapomínat, že televize je významným hráčem i v České republice. Tento příběh se začal psát v roce 1953, kdy bylo v tehdejším Československu slavnostně zahájeno televizní vysílání. Ačkoli se televize zpočátku řadila mezi výdobytky dostupné pouze majetnějším, tato realita se brzy změnila. Československá televize však dlouhé roky sloužila jako nástroj vládnoucí strany a její vysílání odráželo tehdejší politickou propagandu. Teprve v roce 1968, kdy vojska Varšavské smlouvy vpadla do Československa, se její redakce odvážila informovat o invazi nezávisle, až do chvíle, než byla vysílání násilně umlčena.
Video: Československá televize zahajuje vysílání (1953)
Sametová revoluce roku 1989 pak byla místní obdobou pádu berlínské zdi. Československá televize tehdy divákům zprostředkovala atmosféru protivládních protestů a mnohým poprvé představila tváře disidentského hnutí, včetně Václava Havla. Televize se tak stala klíčovým hráčem, který otevřeně vystupoval proti režimu. Tato její formativní a revoluční role pokračovala až do konce roku 1992, kdy se česká a slovenská vláda finálně dohodly na rozdělení státu. Oproti obdobným procesům jinde v Evropě šlo o mírový a inspirativní rozchod, jehož průběh díky Československé televizi zůstal dobře zdokumentován. Ve stejné době veřejnoprávní televize přišla o svůj monopol: v roce 1993 se na trhu objevila TV Prima a o rok později TV Nova. První ryze česká hudební televize, Óčko, zahájila vysílání v roce 2002.
Video: ROZPAD CSFR POSLEDNI MINUTY VYSILANI CST 1992
Na přelomu tisíciletí bylo patrné, že se české televizní prostředí inspiruje v zahraničí. Stačí se podívat na události, které získaly mimořádnou mediální pozornost, jako například povodně v letech 1997 a 2002. Televize přinášela nezkreslené záběry plné zoufalství a utrpení, organizovala charitativní sbírky a poskytla podporu záchranným akcím, čímž připomínala roli, kterou sehrála televize v USA po hurikánu Katrina. Dalším historickým milníkem, kdy byla televize u toho, byl vstup Česka do Evropské unie, což bylo příležitostí pro šíření pozitivních nálad ve společnosti. A Václav Havel, svým příběhem spojený s mnoha klíčovými okamžiky novodobé české historie, se stal českou obdobou Johna F. Kennedyho a princezny Diany. To bylo patrné jak při jeho prvním zvolení prezidentem v roce 1990, tak při jeho smrti v roce 2011.
Video: Archiv ČT24 - Povodně 2002
K výrazné změně politického statu quo, srovnatelné s tou, jaká se v poslední době odehrává v USA, došlo v Česku v roce 2013, kdy si občané poprvé zvolili prezidenta v přímé volbě. Média, zejména televize, byly jedním z hlavních důvodů, proč se z každé další volby stala ostře sledovaná mediální show a také proč Miloš Zeman získal mnohem silnější mandát než jeho předchůdci. Tvrzení, že šlo o proměnu národní politické kultury, rozhodně není přehnané – zda však šlo o změnu k lepšímu, či horšímu, je otázka názoru. A pak přišla pandemie covidu-19 a válka na Ukrajině, které vystavily české televizní zpravodajství zatěžkávací zkoušce, na jakou nebylo zcela připraveno.
Video: Emoce po prvním kole prezidentské volby
Televize se stala průvodcem diváka moderní historií. Málokdo z nás si dnes dokáže představit, že by její roli kompletně převzaly sociální sítě nebo jiná digitální média. To může být pozitivní i negativní, nicméně vliv, který televize na naše životy měla a stále má, je nepopiratelný. Před televizními obrazovkami lidstvo oslavovalo revoluční úspěchy, kolektivně truchlilo a často se sjednotilo v sílu, která díky audiovizuálnímu zážitku mohla přepisovat dějiny. Televize zkrátka neřekla své poslední slovo – svou roli bude jistě hrát i nadále v budoucnu.
