Menší hráči nemají zdroje technologických gigantů, ale s pomocí inzerentů mohou významně přispět k ekologické budoucnosti.
Digitální média reagují na uhlíkové emise na mnoha frontách, ale tou určitě nejmocnější a zdaleka nejpůsobivější reakcí je chování velkých technologických společnosti, které v odvětví udávají tón.
Minulý rok byl největším světovým odběratelem zelené energie Amazon se 74 individuálními smlouvami na nákup elektřiny. Jeho solární a větrné portfolio v současnosti čítá více než 500 projektů po celém světě – dost na to, aby každý rok zásobily energií 7,2 mil. amerických domácností. Meta, druhý největší světový odběratel zelené energie, tvrdí, že jsou jeho datová centra stoprocentně napájena obnovitelnou energií. Plánuje přejít na kapalinové chlazení a vyvinul udržitelný nízkouhlíkový beton. Google si klade za cíl pohánět do roku 2030 všechna svá datová centra a kanceláře 24 hodin denně bezuhlíkovou energií. V roce 2020 eliminoval celé své uhlíkové dědictví a otevřel 100% elektrický kampus, který je vytápěný a chlazený největším geotermálním systémem v Severní Americe.
Jde o důležité inovace, ačkoli samozřejmě není čas usnout na vavřínech. Hrozí například, že požadavky umělé inteligence vystřelí spotřebu energie do nových výšin. Ale pro ty níže v dodavatelském řetězci a zejména pro vydavatele může být snaha nezaostávat na poli udržitelnosti znepokojivý úkol.
Role vydavatelů
Menší hráči nemohou dělat velká gesta technologických obrů, ale všichni působíme ve stejném byznysu a všichni můžeme – a měli bychom – významně přispět.
Digitální aktivita představuje 3,5 % globálních emisí skleníkových plynů (zdroj: Fifty-Five) stejně jako letectví a rychle roste. V oblasti velkých znečišťovatelů se základním bodem k projednání v ekologickém programu médií staly vícenásobné aukce programatické reklamy a velká neefektivita.
Zatímco malí vydavatelé nemají prostředky ani rozsah, aby si předem koupili zelenou energii ve velkém, natož aby vyvíjeli vlastní nízkouhlíkový beton, mohou si vybrat společnost, se kterou budou dál spolupracovat. Můžou si zamést před vlastním prahem, například využitím serverových řešení pro hostování, která jsou stejně udržitelná jako řešení technologických obrů, a kupovat vlastní zelenou energii.
Navíc se mohou podívat na vstup do programatických trhů prostřednictvím udržitelných řešení dodavatelských platforem – ideálně optimalizací na jednoho nebo dva preferované zelené dodavatele na základě toho, kde mohou získat nejlepší výnosy. Současně mohou minimalizovat objem serverových nabídek v aukcích na jejich inventory a zaměřit úsilí na udržitelné poskytovatele.
Pomocná ruka značek
Také inzerenti hrají důležitou roli. Někteří z těch progresivnějších začínají budovat udržitelné cíle a chtějí nakupovat udržitelná média. Spolu se svými agenturami začínají po svých vydavatelích žádat, aby jim poskytli ekologické alternativy a nabídli jim je za stejnou cenu jako neekologické. Určitá empatie inzerentů vůči vydavatelům bude pro trh dlouhodobě prospěšná. Mohou začít tím, že budou souhlasit s principem placení cen, které odrážejí hodnotu zelených programatických médií v kvalitních prostředích. Je v zájmu inzerentů živit kvalitní ekosystém na otevřeném webu. I když velké technologické společnosti mohou usilovně pracovat na snížení emisí, trh, kterému dominuje několik gigantů, není zdravý ani žádoucí.
Vydavatelé by měli spolupracovat s ekologičtějšími partnery, aby dostali své inventory na trh. Ale inzerenti můžou hodně ztratit, pokud do dodavatelského řetězce nevstoupí větší ekologická osvěta. Už dříve jsem psala o možnosti poškození dobré pověsti značek, hrdých na své ekologické zásluhy, které investují rozpočtové prostředky do neudržitelných, vysokouhlíkových digitálních médií.
Odvést svůj díl práce
Hrstka inzerentů dnes skutečně tento argument uznává a začíná odstraňovat inventory, které není udržitelné – ale je to stále jen zlomek.
Z hlediska dat stále čekáme na okamžik, až metrika a metodologická činnost, kterou provádí Globální aliance pro odpovědná média Světové federace inzerentů, umožní inzerentům hodnotit dopad udržitelného plánování na zásah, frekvenci a cenu.
Malí vydavatelé zatím potřebují snížit emise a spojit síly, pokud chtějí zlepšit svou ekologickou pověst. Akcionáři by se možná měli začít ptát velkých značek, co dělají s ohledem na zelenější mediální dodavatelský řetězec. A marketéři by měli zvážit, že budou dělat, co bude v jejich silách, aby tuto ekologickou změnu, které chceme všichni dosáhnout, podpořili.
Udělejme, co je v našich silách, a pomozme všem složkám mediálního dodavatelského řetězce zlepšit chování, aby se také dočkaly úsvitu zelenějšího světa.
Zdroj: the-media-leader.com
