Úroveň mediální gramotnosti se v české společnosti celkově zvyšuje (39/100 bodů v roce 2018, 49/100 v roce 2021). Ukazuje to výzkum katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Univerzity Palackého v Olomouci a agentury STEM/MARK pro RRTV, který se zaměřil na mediální gramotnost Čechů. Vliv může mít podle výzkumníků to, že současná mladá generace již vyrůstá s novými médii, že generace současných čtyřicátníků už dospívala s internetem, a také to, že širší paletu mediálních aktivit najdeme i u generace nejstarší.
Většina médií (coby zdrojů informací) se těší u veřejnosti stále většinové důvěře (50 % a více). Výjimku tvoří sociální sítě (35 % důvěry) a řetězové e-mailové.
Češi podle výzkumu většinově stojí za názorem, že klíčová je (z hlediska využívání médií obecně) bezpečnost uživatelů a informací o nich. Přesto se ale ztotožňují s názorem, že na internetu by měly být zveřejněny všechny informace (59 %), než že by mělo dojít k nějaké regulaci zákonem (35 %). V tomto ohledu tedy vyhrává liberálnější pohled uživatelů, kteří vnímají internet stále jako svobodné moře. Liberálnost se projevovala i ve výchově dětí a mládeže, kde jen málo rodičů omezovalo svým dětem užívání mobilů, tabletů nebo internetu.
Česká populace má většinou povědomí o tom, co dělají veřejnoprávní média, a také je dokážou rozpoznat. Jen někteří považovali za média veřejné služby Lidové noviny nebo Parlamentní listy. Příčinou bude pravděpodobně samotný název daných médií, které mohou odkazovat k veřejné službě (to se ostatně ukázalo už ve zmiňovaném výzkumu z roku 2018).
Celkově si v této oblasti vedli významněji lépe vysokoškoláci, Pražané a denní uživatelé internetu.
Podle výzkumu také přibývá lidí, kteří dokážou rozpoznat tzv. falešné zprávy (fake news). Lépe si v rozeznávání falešných zpráv vedou mladší lidé do 30 let, vysokoškoláci, lidé z větších měst nad 100 tisíc obyvatel a Prahy. Z hlediska preference typu zpráv jsou upřednostňovány ty, které pracují s více ověřenými zdroji a ideálně obsahují komentář odborníka na danou problematiku.
„Prostor pro zlepšování rozpoznávaní falešných zpráv je stále ve větší míře u seniorů, kteří jsou i díky své odlišné životní zkušenosti mnohdy důvěřivější. Také díky práci mnoha organizací se ale za poslední roky daří tuto situaci postupně zlepšovat. Relativně pozitivní výsledek souvisí pravděpodobně s reakcí na zvyšující se množství falešných zpráv v mediálním prostoru, kdy společnost čelící výzvám epidemické či ukrajinské krize vyvíjí úsilí k tomu, aby zprávy o těchto událostech byly pravdivé,“ komentuje výsledky průzkumu Jan Burianec ze společnosti STEM/MARK.
Další měřenou oblastí výzkumu vlastní produkce, tedy frekvence a způsoby přispívání do mediálního prostoru. Za aktivní uživatele médií se považuje téměř čtvrtina (23 %) lidí (častěji mladí do 30 let a studující), za pasivní pak 71 % (zbývajících 6 % se nedokázalo zařadit). Mezi nejčastější aktivity patří produkce na sociálních sítích či jiných online platformách (sdílení fotek, příběhů či textů). Dále je to psaní uživatelských recenzí na produkty či služby (např. Heureka či Booking).
Vlastní mediální aktivitě může pomoci i pocit, že média nabízejí svým konzumentům dostatečné možnosti pro zpětnou vazbu (v roce 2018 si to myslela jen třetina populace). V souběžném výzkumu s dětmi a dospívajícími ve věku 5 až 15 let se ukázalo, že právě vlastní mediální tvorba je častou a oblíbenou činností už od poměrně nízkého věku. „Dospívající z dobrých socioekonomických poměrů spravují třeba rodičům pracovní profily na Facebooku nebo Instagramu, ti s nižším socioekonomickým statusem se prezentují na TikToku a vzhlížejí k těm, kteří mají hodně sledujících a lajků,“ uvedl Zdeněk Sloboda, vedoucí celého výzkumného projektu z Univerzity Palackého.
Zkoumání mediální gramotnosti bylo ve výzkumu rozděleno na čtyři oblasti. Jednou z nich byla i technologická vybavenost a uživatelská zdatnost. Zde česká populace (15+) dosáhla nejvyššího skóre (70 ze 100 možných). Na významně vyšší průměrný počet bodů v této oblasti dosáhli lidé do 45 let, o něco častěji muži, lidé s vyšším vzděláním (maturita či VŠ) a také ti, kteří denně užívají internet. Obecně si vedou lépe lidé, kteří využívají či kombinují více mediatypů (mediálních zdrojů). Naopak nejnižší skóre vykazovali starší 60 let a neuživatelé internetu – tyto dvě skupiny se z větší části překrývají.
Prostor pro zvyšování dovedností je stále především u seniorů, kde ale i vlivem epidemické krize dochází k stále vyšší míře seznamování se s moderními technologiemi a internetem,“ komentoval Jan Burianec.
Z porovnání naměřené mediální gramotnosti s jejím subjektivním hodnocením samotnými respondenty a respondentkami vyplynulo, že z hlediska sociodemografického profilu se za mediálně zdatnější považují více muži než ženy, více mladší než starší a také lidé, kteří aktivněji využívají internet. Ačkoliv část respondentů (se spíše nižší naměřenou úrovní mediální gramotnosti) měla tendenci se v některých případech přeceňovat, či naopak podceňovat (spíše ženy a lidé s vyšší mediální gramotností), u většiny lidí míra jejich znalostí a přemýšlení o médiích korespondovala s naměřenými hodnotami.
„Určité odchylky jsme očekávali, jedná se o klasický příklad kognitivního zkreslení. V praxi to znamená, že například lidé, kteří v určité oblasti dosahují nízkého výkonu, mají tendenci výrazně přeceňovat dosažený výsledek při srovnání s ostatními. Odborně se tomu říká Dunningův–Krugerův efekt,“ dodává Jan Burianec.
O výzkumu
Mediální gramotnost je ve výzkumu chápána jako koncept, který se skládá ze čtyř klíčových složek kombinujících mediální a digitální znalosti, dovednosti a schopnosti:
- přístup k mediálním technologiím a jejich způsoby užívání v každodenním životě
- analýza a evaluace mediálních sdělení (tzv. kritické myšlení a čtení)
- mediální produkce: porozumění procesům mediální produkce a vlastní tvorba mediálních obsahů
- reflexe fungování médií a vnímání role médií ve společnosti (spolu s představami a hodnotami spojenými s médii a jejich užíváním a produkty)
Zdroj: mediaguru.cz