TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU SLAVÍ PADESÁTINY

„Tváře umouněné od popela, ale kominík to není. Klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není. Šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane…,“ jaká je správná odpověď? Naše nejoblíbenější pohádka Tři oříšky pro Popelku slaví jubileum. Právě před padesáti lety, 16. listopadu 1973, měla premiéru v pražském kině Blaník. Popelku Libuši Šafránkovou, prince Pavla Trávníčka, koně Juráška, sovu Rozárku a další oblíbené postavy uvidíme letos o Vánocích v České televizi.

Tři oříšky pro Popelku natočil režisér Václav Vorlíček podle scénáře Františka Pavlíčka. Ten však v titulcích uveden není, protože mu komunističtí cenzoři zakázali pracovat v kultuře. Zaštítila jej tenkrát Bohumila Zelenková.

Pavlíček vycházel z pohádky Boženy Němcové, ale příběh Popelky i její osobu pojal úplně jinak.

Pohádkovou hudbu složil skladatel Karel Svoboda, píseň Kdepak ty ptáčku hnízdo máš s textem Jiřího Štaidla zpíval Karel Gott.

Natáčelo se na Klatovsku, v lesích kolem Javorné u Čachrova, u vodního hradu Švihov, v barrandovském studiu a ve východním Německu (ve Studiu Babelsberg a u zámku Moritzburg).

Pohádka je totiž koprodukční, Filmové studio Barrandov na ní spolupracovalo s východoněmeckou společností DEFA. Proto také byli do filmu obsazeni i němečtí herci. Například krále hrál Rolf Hoppe, královnu Karin Leschová a Popelčinu macechu Carola Braunbocková.



Méně se asi ví, že první nabídku k natáčení pohádky dostal režisér Jiří Menzel. Nechtěl prý ale přistoupit na koprodukci s DEFA, a tak režii dostal Václav Vorlíček. Tři oříšky pro Popelku se měly původně natáčet v létě, ale zástupci DEFA měli nejvíce zaměstnanců volných v prosinci a lednu.

Vorlíček souhlasil a rozhodl se pohádku zasadit do jiného ročního období, než bylo původně plánováno. Přitom si prý představoval obraz vlámského malíře Pietera Brueghela, Zima.

A zimě se musel přizpůsobit i scénář, do kterého byla posléze přidána postava preceptora. Po letech však Václav Vorlíček přiznal, že by už v zimním období pohádku netočil.

Jana Preissová a Jan Hrušínský?

Na obsazení obou hlavních rolí probíhaly po Československu konkurzy. Původně měla Popelku hrát Jana Preissová, která však byla těhotná. Pak si někdo ze štábu vzpomněl na Libuši Šafránkovou, která hrála Barunku ve filmu Babička. Šafránková souhlasila.

Jejím velkým plusem bylo, že uměla dobře jezdit na koni i bez sedla. Záskok měla pouze ve scéně, kdy Popelka na koni skáče v lese přes pokácený strom.



Pro roli prince se uvažovalo o Janu Hrušínském a Jaroslavu Drbohlavovi, který nakonec hrál Vítka.

Václav Vorlíček si však vybral čerstvého absolventa pražské konzervatoře Pavla Trávníčka, ale nelíbil se mu jeho moravský přízvuk. Proto ho předaboval herec Petr Svojtka.



Tři oříšky pro Popelku nepostrádají vtip, i proto, že Václav Vorlíček pro některé vedlejší úlohy vybral herce oplývající komikou.

Podkoního Vincka hrál Vladimír Menšík, preceptora Jan Libíček a vdavek chtivou Droběnu z Outlova Helena Růžičková.

Zoufalý výraz prince, kterého Droběna při tanci na královském plese zvedne a tančí s ním, prý hraný není. Herec o tomto kousku dopředu totiž nevěděl.



Filmové kostýmy vytvořili výtvarníci Theodor Pištěk a Günter Schmidt. Vyrobilo se jich na osmdesát. Některé z nich včetně Popelčina střevíčku jsou od roku 2009 k vidění na zámku Moritzburg. Tamní expozici každoročně navštíví přes sto padesát tisíc lidí.

První klapka

Většina záběrů se točila na první klapku, protože pohádka se natáčela na drahý barevný film. Natáčení začalo v prosinci 1972 v ateliérech Babelsberg, exteriéry se natáčely v lednu dalšího roku okolo zámku Moritzburg.

Ačkoli je to pohádka zimní a plná sněhu, byl ho při natáčení nedostatek. Proto se používal umělý, vyrobený z rozemletých rybích kostí. Ten ale podle vzpomínek pamětníků zapáchal a do druhého dne se rozložil. Sypal se pouze na místa, která snímala kamera.



V Československu se natáčela druhá polovina filmu u Klatov, na úpatí hory Běleč, lovecké scény se odehrávaly okolo Onoho Světa a pád saní do rybníka v Mezihoří.

Vodní hrad Švihov posloužil jako kulisa statku. Natáčelo se také na Červené baště, kde byl na nádvoří umístěn holubník. Místní obyvatelé si ve filmu zahráli jako komparz.

I natáčení v Československu se zpočátku potýkalo s nedostatkem sněhu, na Švihově se stříkaly střechy vápnem, jako umělý sníh sloužil také rozemletý polystyren. Štáb na přírodní sníh netrpělivě čekal. A když se konečně dočkal, napadlo ho tolik, že nebylo možné dostat se do původně vybraných lesů.

Štědrovečerní televizní premiéra

Televizní premiéru si v tehdejším Československu pohádkový příběh odbyl na Štědrý večer roku 1974. Filmová premiéra ve Východním Německu se podle Wikipedie konala 8. března 1974, v Západním Německu 19. prosince 1974, v televizi se poprvé vysílala 26. prosince 1975. Pohádka je oblíbená i v dalších zemích.

Ve Španělsku se Tři oříšky pro Popelku vysílají dopoledne 24. prosince. Film se hraje i na Filipínách, ve Spojených arabských emirátech, na Slovensku, ve Švýcarsku a Rakousku.



V Norsku, kde měl film premiéru v roce 1975, se pohádka vysílá každoročně na Štědrý večer a v pětimilionové zemi ji sleduje každý pátý obyvatel.

V roce 1993 veřejnoprávní norská televize NRK Popelku neodvysílala, do televize pak volali rozhořčení diváci a protestovalo se i před sídlem stanice.

I jako poctu Vorlíčkově pohádce vznikl v roce 2021 z norské produkce remake nazvaný Tři přání pro Popelku, který se natáčel v Norsku a Litvě.

Český pohádkový film Tři oříšky pro Popelku byl v roce 2015 digitálně restaurován.

Televize si o pohádku losují

Z českých televizí na Tři oříšky pro Popelku nemá žádná výsadní právo. Naopak, losují si o ně. Národní filmový archiv vždy během léta posílá vysílatelům ceník na následující rok, aby znali stanovené ceny dopředu a mohli plánovat.

O některé tituly je výrazně větší zájem, a proto zástupci jednotlivých televizí, včetně těch internetových, losují o pořadí, v jakém si je budou vybírat. Kdo si vytáhne jedničku, má právo prvního výběru - takto se vystřídají zástupci všech televizí a v několika kolech se utkají o nejžádanější tituly.

„Děláme to tak už asi deset let a osvědčilo se to. Národní filmový archiv se chová ke všem televizním vysílatelům a zájemcům o klasické české filmy transparentně a spravedlivě, proto se objevují ty nejžádanější filmy na různých televizích,“ vysvětlila mluvčí archivu Jana Lohrová.

Zdroj: novinky.cz